Vysvědčení – noční můra nejen žáků


Než uvidíte školní výsledky svých ratolestí černé na bílém, máte ještě chvíli času. Poslední den 1. pololetí patří do dnů, kdy se většina dětí začne rodičů bát. Pokud tedy nejsou skvělými žáky či studenty. Vy jako rodiče, máte ještě chvíli drahocenného času, jak se na více či méně špatné zprávy připravit.

Prosím bez výčitek!

V první řadě byste si měli uvědomit, že byť jakékoliv vysvědčení není jen vizitkou dítěte, ale i tou vaší. Jen opravdu hrstka dětí se naučí sama správně učit, většina z nich to potřebuje naučit a to právě od vás. Důležité jsou také správné podmínky k učení. Konferenční stolek v obýváku plném lidí nepředstavuje ideální podmínky k tomu se vůbec něco naučit. Svou důležitou roli hraje i domácí příprava. Pokud vaše ratolest nepatří k pečlivým žákům, je potřeba s domácí přípravou pomoci či dohonit to, co hlavinka vaší ratolesti nestihla ve škole. Takže nejdříve hluboký nádech a pečlivě se zamyslete nad tím, jestli jste udělali pro dobré známky opravdu maximum.

Chybami se člověk učí

a to v každém věku. Období vysvědčení by nemělo být časem černých bouřek. Co je psáno, to je dáno a vy s tím v tuto chvíli nehnete ani o píď. Co to zkusit nějak takto. Když se vám dostane do ruky vysvědčení, které patří k podprůměrným, zapomeňte na křik a jděte na to „od lesa“. Z každé chyby se lze poučit. Vždyť co se i nám dospělým povede v životě napoprvé? Každá chyba z nás dělá lepšího člověka. A špatné vysvědčení může být takový odrazový můstek jak se učit řešit krizové situace. Co jednat s vaším synem či dcerkou nějak takto: „ Hm, moc nadšená nejsem, nějak se NÁM to letošní vysvědčení nepovedlo. Jsi jinak šikovná holka (kluk), pojď zkusíme se zamyslet na tím, jak na lepší známky v příštím roce. V životě to takhle někdy chodí, napoprvé je těžké zvládnout vše dokonale. Nejsi přeci slaboch, aby jsi hodila (hodil) flintu do žita. Společně přijdeme na to, jak si známky zlepšit. Co myslíš? Napadá tě něco?“ Asi nějak takto by měl vypadat rozhovor nad horším vysvědčením. Nechte dítko, aby samo předneslo své nápady, jak si známky vylepšit. Z psychologického hlediska je to opravdu dobrý způsob komunikace . Za prvé ho to donutí zamyslet se nad tím, co je špatně, kde se stala ta chyba. Za druhé zjistí, že nepříjemnosti se v životě zkrátka stávají a musí se naučit je řešit. Tady to je jen malý krůček k tomu zjistit, jak se dá nepříjemnost využít k vlastnímu poučení. Osvojit si takovéto myšlení není vůbec na škodu. Jak dítě roste, přibývá situací, které zvládají jen těžko. Pokud jsou naučené problém řešit nezhroutí se pod tíhou situace, ale budou se snažit s ním pracovat a dotáhnout ji do zdárného konce.

Rodiče „jedničkáři“

Jasně, vy jste pro dítě nejlepší příklad! Měli jste oba samé jedničky celou základku, střední a vysokou školu jste absolvovali s červeným diplomem. Prosím, zamyslete se. Určitě není dobré se idealizovat v očích dítěte. A určitě není pravda, že jste nikdy nenarazili na problém s kterým jste museli bojovat (matematika, fyzika..). Navíc, kdyby se vaše ratolest dověděla od prarodičů pravou verzi, klesla by vaše autorita u dítěte o několik cenných bodů. Spíš dítěti vykládejte jak jste s problémy bojovali. Stmelí vás to a vy hned od příštího školního roku můžete začít s napravováním. Rodina je silný spolek, a pokud svému nejmladšímu členu pomůžete stane se z něj skvělý žák a později i student. My rodiče máme tu moc nasměrovat děti tak, aby byli na vstup do profesního života maximálně připravené a jen málokterý rodič tuto příležitost nechytí pevně za pačesy.

Zkuste ostatním poradit, jak se špatnými známkami bojujete právě v té vaší rodině. Zkušenosti „přímo do zdroje“ jsou nejvíce cenné.

Přidejte komentář