Montessori: učení zábavně


Zápisy do prvních tříd mají natěšení předškoláci úspěšně za sebou. Jestli zvládnou nebo nezvládnou povinnosti školní docházky, leží z velké části na rodičích než na samotných dětech.

Dnešní doba dává dětem více podmětů. Jsou chytřejší, bystřejší, zvídavější a daleko více individuální. Dříve to, co řekla paní učitelka přes to zkrátka „vlak nejel“. Dnes? Děti mají s podřizováním větší a větší problémy. Sedět nejméně čtyřikrát čtyřicet pět minut v lavici je problém, učit se slepé mapky otrava a ta spousta zbytečností okolo?

Šalamounským řešením je Montessori pedagogika, která si podmaňuje stále více zastánců.

Vidím a zapomenu, slyším a zapamatuji si, udělám pochopím. Opravdu moudrá slova od moudré ženy. Italka Maria Montessori byla lékařkou, matematičkou a bioložkou. Z praxe zjistila že chodit, mluvit nebo manipulovat s předměty dítě nemusí učit rodiče, ale díky své zvídavosti a „chtění“ to dokáže samo. Stačí mu to ukázat a ono to dokáže samo. Přesně na takovém principu je celé učení založeno.

Ucelený učební program (samozřejmě schválený ministerstvem školství) pracuje s individualitou dítěte. Nepotlačuje jeho osobnost, nenutí ho dělat nic, na co ještě není zralé.

Třída bez lavic

Montessori třídy nevypadají tak stroze jako ty klasické. Nenajdete v nich tři řady lavic, tabuli s křídou nebo katedru. Prostředí je pro děti velice příjemné, ale zároveň podmětné. Ve třídě mají spoustu věci, které rozvíjí jejich schopnosti a zároveň nahlodávají jejich hlavičku k dalšímu a dalšímu poznávání. K výuce se využívají zvláštní, speciálně vyvinuté pomůcky. Tyto pomůcky zásadní měrou přispívají k trvalému uchování nově nabytých vědomostí.

Učitel jako rádce

I funkce učitele je v Montessori školách jiná. Své „ovečky“ neučí klasickým způsobem. Spíše je vede po cestě k poznání. Učitel naprosto respektuje individualitu dítěte, respektuje jeho chování a vždy k němu přistupuje jak k člověku sobě rovnému. Montessori učitel je vstřícný, otevřený a maximálně trpělivý. Učitel musí respektovat vlastní objevování poznatků samotným dítětem, což je klíčovým principem výchovně vzdělávací činnosti Montessori pedagogiky.

Čas nás netlačí

Udržet pozornost dítěte bývá záludný oříšek. Když už se dítě na něco soustředí, zajímá ho to, má si to vyzkoušet, musí na to mít dostatek času, aby na to přišlo samo. Montessori pedagogika nezná pojem vyučovací hodina.

Teď a tady

Ani klasický rozvrh hodin v Montessori škole nehledejte. Dítko si samo zvolí, jakou oblast práce chce samo vykonávat, s čím bude pracovat, jestli u toho chce sedět na židli nebo radši na zemi. Volná práce dítěte však neznamená, že bude bez cíle bloumat po třídě, tu vezme tady tu věc nedodělá ji, zahodí a jde jinam. To opravdu ne. Učitel činnost dětí koordinuje a musí mít opravdu hodně bohaté pedagogické zkušenosti, aby tuto výchovu zvládl. Pokud dítě začne na nějaké věci pracovat, je tu učitel od toho, aby mu věc pomohl dokončit podmětem, který dítě zajímá.

S pochvalou to jde lépe

Ani obávaná pětka v Montessori škole nehrozí. Samozřejmě, děti nejsou vedeny k tomu, že všechno dělají úžasně a báječně. Ale k tomu, že nikdo nejsme neomylný. Chyba v práci se vyskytne a je potřeba ji řešit. Děti nejsou vedené k bezelstné pochvale., Musí mít radost z dobře odvedené práce, kterou zvládly ony sami. Ne, z toho, že to zvládly pro pana či paní učitelku a chtějí být za to pochváleny.

Děti odcházející z monterssoriho vzdělávacího zařízení jsou zdravě sebevědomé, nevědí všechno, to ne, ale vědí, kde si potřebné informace najít. Mají celosvětový rozhled, vědí toho daleko více než děti z klasických základních škol. Jsou zkrátka správným způsobem připravené k běžnému životu.

Štítky: ,

Přidejte komentář