Pořídit si jedno, dvě nebo tři děti?


Běhání bosých ťapajících nožiček po chodbě, dům naplněný dětským smíchem, radost z prvních slůvek, nenávratné bezelstné objetí a neotřepaná slůvka mám tě rád-ráda, mami. Čím všeho tohoto víc tím lépe? Jak pro koho…

Máme jedináčka

Tak tato obliba v českých domácnostech roste jak houby po dešti. Ženy rodí první dítě většinou až po třicítce a poté hned šupky dupky do práce, aby jim moc neuteklo. Ale proč vlastně? Kvůli kariéře? Kvůli neschopnosti se obětovat? To asi jen opravdu v minimech případů. Dnešní nejistá doba staví bohužel rodiče do nepříjemné rovnice kde neznámou je počet dětí a výsledkem finanční částka. Jedno dítě finanční rozpočet nezatíží zdaleka tak, jako děti dvě nebo tři.

A jaký jedináček je? Okolím posuzovaný zkrátka jako „typický jedináček“, když nechce půjčit svůj nový kyblíček jinému dítku nebo ztropí hysterický záchvat před nesmyslně drahým plyšákem v hračkářství. Ale to je normální. Pro rodiče je však výchova jedináčka náročná. Nejen, že na prvním dítěti se výchovu učíme. Ale jedináček nemá nikoho s kým musí soupeřit, vše je jen jeho. Navíc nemá parťáka s kterým by vymýšlel spoustu zábavných her. Suma sumárům sečteno a podtrženo závěr je takový, po finanční stránce je jedináček pro rodiče ideální, můžou mu dopřát všechno bez omezení. Po výchovné stránce to mají však rodiče jedináčka opravdu náročné. Vychovat z něho týmového hráče nebude legrace.

Já na bráchu, brácha na mě

Tak to už je zajímavější kombinace. Mít sourozence je výhra. Nikdy už na světě nebudete úplně sami, protože vždy budete mít někoho „s vlastní krví“. Ideální věkový rozdíl mezi sourozence neexistuje, každý má své výhody i nevýhody. Pravdou však je, že čím menší věkový rozdíl, tím si budou děti blíže. Neocení to hned, ale v pozdějším věku jistě ano.

Po finanční stránce jsou dvě děti opravdu náročnější. Ale neznamená to, že by se náklady násobily dvěma, spíše se jen zvětší. Pro život je parťák v podobě sourozence k nezaplacení. Když budete sourozence pozorovat, zjistíte i povahové rysy, které nebyly dítěti dány do vínku, ale získalo je životem se sourozence. Vždyť ten první, zvyklý na spoustu výsad jedináčka přišel o své kralující místo a musí se o něj podělit. A ten druhý? Nikdy mu nebudete schopni dát tolik pozornosti jako prvnímu. Přesto je šikovnější, obratnější. A proč? Protože má vzor, který ho „táhne nahoru“.

Tři už je parta

Tak to je pravda, když dvou dětem pořídíte třetího kamaráda, máte o zábavu postaráno na hodně let dopředu. Počáteční kolize ve výchově vám dají pěkně zabrat, hlavně když je mezi dětmi malý věkový rozdíl. Pak vás potřebují všichni tři, ale každý naprosto jinak. Není nic zvláštního na tom, že zatímco jedno krmíte z lahvičky, druhému kontrolujete pevnost postaveného hradu a třetímu zvládnete diktovat násobilku (malou určitě, velkou ztěží). Pro každého z vašich ratolestí je však sourozenec zvláštním obohacením. Nejstarší se bude umět dokonale postarat o sebe i o ty ostatní, prostřední je skvělý týmový hráč a ten nejmladší? Pokud z něj nevychováte rozmazleného benjaminka bude umět vyjít po dobrém s každým. A to je v dospělosti k nezaplacení.

Z pohledu rodinného rozpočtu budete rádi, když přežijete. Můžete si být jisté, že se spoustu let do práce nepodíváte a po mateřské budete rádi, když zvládnete práci a děti. Čeká vás spousta náročných let. Za tu námahu to však stojí. Když ze svých dětí vychováte partu, která se navzájem podrží, utěší a dokáže se zabavit, máte vyhráno.

Přidejte komentář