I věrnost má svá pravidla


Každá z nás vstupuje do vztahu s tím, že ten vybraný partner je ten pravý a jediný. Stejně tak by se to dalo říci i o mužích (alespoň v to upřímně doufám). S přibývajícím časem se však do vztahu vkrádá „nemoc“, která toto předsevzetí ohrožuje. Je to stereotyp. Pak už je jen krůček k tomu, podlehnout a stát se tím nevěrným ve vztahu.

Pohled z mužské části

Snad bude dostatečně objektivní :-). Mužská část lidstva má jednu ohromnou „výhodu“. Dokáže totiž velice snadno rozdělit sex a lásku. Velice často mají dojem, že vlastně díky nevěře „o nic podstatného nejde“. Zkrátka si  jen chtěli vyzkoušet  něco jiného a vůbec to neznamená, že by své partnerky doma přestali milovat nebo si jich vážit. Ovšem z té druhé stránky jsou muži velice žárliví. Jakmile přijdou na nevěru své manželky, můžou doslova „vyletět z kůže“. Nedokáží se smířit s tím, že oni pro ni nejsou ti jediní a dokonalí.  Nevěra jejich vlastní je i skvělým tématem u piva s kamarády. Velice rádi se chlubí svojí vlastní nevěrou, připadají si asi stále atraktivní. Ovšem na druhou stranu nevěrou  své manželky se nepochlubí. Nebudou ze sebe přeci dělat blbce, že?

Žena to vidí jinak

My ženy máme s nevěrou daleko větší problém. Málo kdy nás k ní dovede nedostatek sexu. Spíše nezájem partnera je tím hlavním. Ženy nehledají v „bokovkách“ pouze sex, ale také lásku a porozumění. Nahodilá nevěra je pro nás velice ojedinělým zážitkem. Sex bez lásky zkrátka neumíme. Možná proto nemáme pochopení pro takovéto nahodilé úlety mužů. Tělesný pud bez lásky si neumíme ani představit. Rozdíl oproti mužům máme i v té „pyšnící“ se části. Žena se za nevěru stydí a svěří se s ní jen té opravdu nejlepší kamarádce, u které má jistotu, že se na povrch nedostane. Jaké pak chlubení, spíš pocit studu a hanby lomcuje tělem. Málokterá žena by měla ráda profesionální nevěrnici. Ženská logika je totiž dost vyvinutá na to, aby věděla, že ani ten její partner před takovou to kamarádkou nemůže být v bezpečí.

Není nevěra jako nevěra

I nevěry se podle čestnosti a intenzity dají rozdělit do několika skupin. Když už by vás nějaká měla potkat, ta nejnevinnější je ta nahodilá, jednorázová. Bohužel postihne téměř každý druhý pár, který spolu žije déle jak deset let. U málo čeho je jednoznačné, jestli odpustit nebo neodpustit. Tady u toho je odpustit jasné. Pokud tedy váš vztah normálně funguje. Velká nevýhoda je to, že už nikdy své polovičce nebudete důvěřovat jako před tím. Když se nepovede vychytat zlaté pravidlo „jednou a dost“ jsou opakované avantýry nebezpečným zásahem do vztahu. Málo který partner se s nimi dokáže bez újmy vyrovnat. Tohle ustojí jen naprosto benevolentní  povahy, které se smíří s tzv. volným vztahem.  Krátkodobými avantýrami  jsou nejvíce ohrožené vztahy, které fungují už pěknou řádku let. V určité fázi zjistí jeden z partnerů, že stárne a snaží se chytit „druhý dech“ a s kým by to mělo jít lépe než s mladším partnerem. Mějte ale na paměti, že čas zpátky se už nikdy vrátit nepodaří a to se můžete třeba stavět na hlavu. V mnoha případech tím jen rozbouráte vztah založený na opravdu pevných hodnotách a ne jen na chvilkovém poblouznění. Ještě horší jsou dvou vztahy najednou. Z ničeho nic už  neřešíte jen já a ty, ale ještě toho  třetího, jak se říká. V tomto případě je ztráta vztahu jistá. Udržovat ho ve většině případů nemá smysl.

Štítky:

Přidejte komentář